Nevím proč,ale něco v podvědomí mě nutí dát sem záznam o mojí babičce.Třeba je to divný,ale já sem jí měla fakt ráda a myslim si že tenhle člověk si zaslouží,aby o něm svět věděl!
Ani nevím čím začít.Byla to silná osobnost a za svůj příliš krátký život toho stihla udělat pro ostatní strašně moc!V říjnu to bude rok co umřela a já se stále těžce vyrovnávám se ztrátou tak skvělého člověka jako byla ona.Mí přátelé to vědi nejlíp a mohli by povídat.
Te´d bych už měla začít něco o ní a jejím životě.Sice byla můj blízký člověk,ale já si dodneška nepamatuju datum jejího narození,což si myslim že neni zas tak velká chyba a vás by to stejně nezajímalo.Dejme tomu že její dětství vynecháme a skočíme do doby kdy už jsem byla na světě a mohla si užívat její přítomnosti.Od mého dětství to byl po mamce můj nejoblíbenější člověk v rodině a já jí všechno řikala.Byla to skvělá kuchařka a já nikdy nezapomenu na její skvělá jídla,která pro nás vždy ochotně připravovala.Za svůj život jsem nikdy nejedla lepší.Další v čem vynikala byla její schopnost naslouchat a vždy měla dobrou radu což sem na ní obdivovala.No a co bych asi taky měla zmínit je že myslela na všechny ostatní a někdy zapomínala na své zdraví,což se jí nevyplatilo a díky tomu také zemřela.tím,že myslela na druhé(na vánoce a víkendy si brala děti z dětských domovů a společně s dědou jim poskytly tu nejlepší péči)zapomínala poslední dva roky na své zdraví i přes naše časté varování odmítala návštěvu lékaře a její stav se den ode dne zhoršoval!Jejím posledním výletem se stala Země živitelka ze které jsem si přivezla také poslední dárek.Dodneška mám k němu silný citový vztah a nehodlám se ho jentak vzdát.Ale abych se vrátila k babičce,Po Země živitelce už vůbec nemohla chodit a já už pomalu tušila o co jde.nemohla jsem se vyrovnat s myšlenkou že by tebnhle člověk měl opustit tento svět.pak mi jednou zavolal tatka a já slyšela jen pláč.Došlo mi co se stalo a nedokázala jsem se soustředit.Babička odešla!Řekl mi a já se hroutila v slzách.Od té doby mě už nic nebaví tolik jako předtím a také se to dost podepsalo na mojí psychice.I když se za to někteří lidé stydí,já ne!Vím že ona mě měla moc ráda a svůj konec si přivedla sama svou neopatrností.její diagnoza je snad to nejhorší co může být a to RAKOVINA!Nesnáším tohle slovo,tuhle nemoc a lituju všech co se museli tak jako já vyrovnat s podobnou ztrátou.
Je to za mnou a já se snažím jít dál i když je to těžký.Od tý foby co tu neni babička,mě potkává jedna chyba za druhou a nemá mi kdo pomoc!Od toho tu jsou přátelé a můj předchozí výrok,který pokud platí,je na světě zase a něco lépe
Ani nevím čím začít.Byla to silná osobnost a za svůj příliš krátký život toho stihla udělat pro ostatní strašně moc!V říjnu to bude rok co umřela a já se stále těžce vyrovnávám se ztrátou tak skvělého člověka jako byla ona.Mí přátelé to vědi nejlíp a mohli by povídat.
Te´d bych už měla začít něco o ní a jejím životě.Sice byla můj blízký člověk,ale já si dodneška nepamatuju datum jejího narození,což si myslim že neni zas tak velká chyba a vás by to stejně nezajímalo.Dejme tomu že její dětství vynecháme a skočíme do doby kdy už jsem byla na světě a mohla si užívat její přítomnosti.Od mého dětství to byl po mamce můj nejoblíbenější člověk v rodině a já jí všechno řikala.Byla to skvělá kuchařka a já nikdy nezapomenu na její skvělá jídla,která pro nás vždy ochotně připravovala.Za svůj život jsem nikdy nejedla lepší.Další v čem vynikala byla její schopnost naslouchat a vždy měla dobrou radu což sem na ní obdivovala.No a co bych asi taky měla zmínit je že myslela na všechny ostatní a někdy zapomínala na své zdraví,což se jí nevyplatilo a díky tomu také zemřela.tím,že myslela na druhé(na vánoce a víkendy si brala děti z dětských domovů a společně s dědou jim poskytly tu nejlepší péči)zapomínala poslední dva roky na své zdraví i přes naše časté varování odmítala návštěvu lékaře a její stav se den ode dne zhoršoval!Jejím posledním výletem se stala Země živitelka ze které jsem si přivezla také poslední dárek.Dodneška mám k němu silný citový vztah a nehodlám se ho jentak vzdát.Ale abych se vrátila k babičce,Po Země živitelce už vůbec nemohla chodit a já už pomalu tušila o co jde.nemohla jsem se vyrovnat s myšlenkou že by tebnhle člověk měl opustit tento svět.pak mi jednou zavolal tatka a já slyšela jen pláč.Došlo mi co se stalo a nedokázala jsem se soustředit.Babička odešla!Řekl mi a já se hroutila v slzách.Od té doby mě už nic nebaví tolik jako předtím a také se to dost podepsalo na mojí psychice.I když se za to někteří lidé stydí,já ne!Vím že ona mě měla moc ráda a svůj konec si přivedla sama svou neopatrností.její diagnoza je snad to nejhorší co může být a to RAKOVINA!Nesnáším tohle slovo,tuhle nemoc a lituju všech co se museli tak jako já vyrovnat s podobnou ztrátou.
Je to za mnou a já se snažím jít dál i když je to těžký.Od tý foby co tu neni babička,mě potkává jedna chyba za druhou a nemá mi kdo pomoc!Od toho tu jsou přátelé a můj předchozí výrok,který pokud platí,je na světě zase a něco lépe