Já jsem se na ní jen smutně podívala a řekla jsem:,,Už tu není.A já nemám adresu ani číslo mobilu."
Hned jak jsem to dořekla,ronila jsem krokodýlí slzy.Sabina se mě snažila utěšit,ale moc se jí to nedařilo.Cestou domů
se mnou nic nebylo.Pořád jsem přemýšlela jak Michala najít.Když jsme šli okolo parku,nejednou jsem ze zády uslyšela:
,,Ahoj Ivčo!"
Otočila jsem se a uviděla Michala.
,,Míšo kde se tady bereš?" zeptala jsem se.
,,Viděl jsem tě jít předtím do nemocnice a chtěl jsem aby si měla překvapení až půjdeš domů." vysvětlil mi.
Když dokončil své dlouhosáhlé vysvětlení,konečně jsem se mu mohla vrhnout kolem krku.Dlouhou dobu jsme se od sebe
nemohli odtrhnouz.Na Sabině bylo vidět,že jí to moc nebaví tak sem si domluvla rande a šli jsme domů.Cestou jsem
Sabině vyprávěla,co všechno mi Michal říkal.Když jsem byla v tom nejlepším,odtrhla se ode mě se slovy,že už jí
nebaví pořád poslouchat ty moje románky a odešla.Chvíli jsem jí pozorovala a čekala jsem kam půjde.Šla za
největší drbnou mé bývalé školy a vypadalo to,že se dobře baví.To mě docela naštvalo,ale obzvlášť mě mrzelo to
co řekla o mém vyprávění.Ale to mi připadalo jako maličkost Od té doby co mám Michala mi vlastně všechno připadá
jako maličkost.Hned jak jsem otevřela dveře od bytu,vykoukla na mě mamka a ptala se kde sem byla tak dlouho.
Vůbec se mi nechtělo vyprávět o Michalovi.Ne,že bych nechtěla,ale bála jsem se její reakce.Mamka,ale naléhala a
tak jsem jí všechno řekla.Její reakce byla asi taková:,,Už jsi na to dost stará ají ti bránit nebudu."
Byla jsem z toho tak trochu jak se říká ,,na větvi," ale byla jsem moc ráda.Potom se mě také zeptala jestli k nám
někdy nepřijde.Na to jsem jí řekla,že je ještě brzo,ale někdy dýl až bude Michal chít jí ho určitě ukážu.Po
příjemném rozhovoru s maminkou jsem usedla do křela ve svém pokoji a přemýšlela co si vezmu na sebe až půjdeme
večer s Míšou do kina.Koukám do zdi a přemýšlím co se tam tak asi bude dít.Najednou se otevřou dveře a v nich stojí
mamka a drží něco za zády.než něco stačím říct maminka řekně,že má pro mě překvapení.|Nedočkavě se zeptám proč
a co?
,,Měla jsi včera narozeniny a já ti to včera zapoměla dát." odpověděla mi suše.
,,Tak už mi to ukaž,nemůžu se dočkat." naléhám.
Zpoza zad vatáhla krásné černé plesové sexy šaty a černé lodičky.Zeptala jsem se na co si myslí že teď asi budou
když nemůžu tancovat.Řekla,že jdu přece na rande s Michalem.Tahle odpověď mě překvapila,ale zároveň i potěšila.
Objali jsme se a maminka mi říkala jak moc mě má ráda.Celé odpoledne jsem stála před zrcadlem a zkoušela oblečení,
líčení a všechno možné.Znáte to,když se chcete líbit,musíte stát alespon hodinu předtím u zrcedla.Vím očem mluvím,
znám to z vlastní zkušenosti.jak tak postávám u zrcadla,uslyším hlasy z kuchyně.Nejdřív jsem si myslela,že je to
nějaká mamčina kamarádka,ale když do pokoje vešel táta s červenými plesovými šaty,myslela jsem ,že snad omdlím.
,,Tak co marode?Jak se máš?" byla tátova první otázka.
,,Žebra a hlava dobrý." řekla jsem teď už s dobrou náladou.Táta byl na mě moc milý,ale když řekl,že za 2 dny musí
znovu odjet,mě i mamince podstatně změnil náladu.Mamka byla naštvaná,ale já jsem si vzpoměla na Michala a hned mi
bylo líp.Jakmile táta uviděl spoustu oblečení a líčení po celém pokoji,zeptal se mě kam se chystám.Než jsem stačila
něco říct,maminka mzavedla tátu do kuchyně a tam mu všechno vysvětlila.Alespoň mě ušetřila dalšího vysvětlování.Hned
potom co rodiče odešli jsem se snažila dostat do parku.Michal už tam na mě čekal a když mě viděl pajdat v takových
šatech,začal se smát.Kdyř jsem k němu přišla a viděla jak se směje,musela jsem taky.Smáli jsme se tak,až se na nás
lidé otáčeli,ale nám to bylo jedno.Hlavně že jsme spolu.Hned jak jsme přestali,šli jsme do kina.Už ani nevím co dávali,
ale bylo to určitě super.Film skončil,ale nám se od sebe ještě nechtělo.Tak jsme sedli na laviščku a povídali si.Líbali se
a Michal mi říkal,že jsem ta nejlepší holka kterou kdy potkal.Seděli jsme tam snad 2 hodiny až se mi začalo chtít
spát.Tak mě Michal doprovodil domů a já byla ta nejšťastnější holka na světě.Další dva měsíce jsme se pořás scházeli
a já už pomýšlela na to,ukázet ho mamce.Navrhla jsem mu to zrovna když jsme seděli c ukrárně.Hodinu nato jsme už
stáli před našimi dveřmi.Maminka otevřela a pozvala nás dál.Michal si s maminkou dobře rozuměli a to mě potěšilo.
Doma bylo navařeno,napečeno a my se nacpali k prasknutí.Když jsme odešli a já šla Michala vyprovodit domů,řekl mi,
že mám moc milou mámu a také že by si přál kdybych se já seznámila s jeho rodinou.Takže druhý den mě čekala
návštěva Michalovi rodiny.Jeho rodiče jsou strašně milí a sestra Denisa taky.Je stejně stará jako já a ukázalo se,že
chodila na stejnou základní školu jako já.
,,Uf!" oddechla jsem si a práskla sebou na postel,celý zbytek večera a noci jsem si v hlavě stále přemítala co se všechno
stalo.
Měla jsem krásný pocit a doufám že ho ještě dlouho budu mít.
Ráno jsem otevřela oči a podívala se na hodiny.Bylo deset a já ještě nemusela vstávat.Jsou totiž ještě
prázdniny!Vůbec se mi nechtělo z postele,ale když na mě maminka zavolala,že za dveřmi sojí Michal,vypálila jsem z postele
jako namydlený blesk.Snažila jsem se co nejrychleji vyhrabat z pokoje a být už s Míšou.Podařilo se mi to za 5minut,když
už jsem si byla jistá,že vypadám neodolatelně.Vylétla jsem ze dveří a vrhla se na Michala.Ten mě začal líbat a zašeptal
mi do ucha:,,Mám pro tebe překvapení."
Hned jsem to musela vědět a tak jsem ho zatáhla do pokoje.Nejdříve mi to nechtěl prozradit,ale po mém neustálém
přemlouvání mi navrhla společný víkend u nich na chatě.Nejprve jsem byla zaskočená,ale když se mnou začal třást,
vypadlo ze mě:,,Proč ne?"
Největší problém,ale byla máma.
,,Nevím jestli mě pustí." řekla jsem posmutněle.
Michal měl dobrou náladu a okamžitě začal vyprávět vtip a oba jsme se začali strašně řehtat.Když nás omrzelo se smát,
začali jsmeřešit jak to mám mamince vysvětlit.Michal navrhl abych řekla že pojedu k Sabině,ale já nechtěla lhát.
Žádná další věc nás nenapadlaa tak jsem řekla Michalovi aby šel domů a že se zítra sejdeme v parku.Michal odešel
a já šla za mamkou na večeři.Usilovně jsem přemýšlela jak jí to oznámím,ale jelikož neumím předstírat,poznala že mě
něco trápí.
,,Ivčo nechceš mi něco říct?" zeptala se.
To už jsem nevydržela a oznámila jsem jí,že bych chtěla jet s Míšou na chatu.
,,To vůbec nepřipadá v úvahu!Jak tě něco takového mohlo napadnout?Říkám určitě ne!" řekla odhodlaně.
,,Já to tušila!Nevím proč mi nevěříš.Vždycky říkáš jak mi věříš a teď mě nechceš pustit!" opáčila jsem.
Pokusila jsem se ještě zeptat proč,ale nic jsem si od toho neslibovala.Její odpověď byla klasická:,,Protože!"řekla.
Dál už jsem radši nic neříkala a odešla do pokoje.Ještě dlouhou dobu jsem přemýšlela co bych měla udělat aby máma
svě rozhodnutí změnila.Jak si tak přemýšlím,slyším jak někdo vešel do pokoje.Byla to máma.Přišla si se mnou
popovídat o tom proč mě nechce pustit.
,,Ivanko,já mám strach,že se ti může stát něco co nechceš."řekne tiše a čeká na mojí reakci.
,,Myslíš něco jako SEX?" zeptám se.
,,Přesně tohle myslím." opáčí okamžitě.
,,Mě by to,ale nevadilo.Michal ví co může a co nesmí." odpověděla jsem jí s obrovským klidem a ve skrytu duše doufám,
že mi to dovolí.
Stal se zázrak!Mamka mi to dovolila.Myslím,že jsem jí přesvědčila tím,že sem jí řekla,že jsme se o tom s Míšou
bavily.
Hurá!Už se těším na zítřek,až všechno povím Michalovi.Po tomto rozhovoru jsem byla vysílená,tak jsem sebou plácla
na postel a přemýšlela co všechno se stane na chatě.
Další den už jsem se nemohla dočkat odpoledne,ale protože jsem dlouho vstávala,netrvalo to čekání tak dlouho.
Po vydatném maminčině obědě jsem se pomalu začala připravovat na odpoledne.Když se někám chystám,dokážu strávit
třeba i dvě hodiny vybíráním oblečení,líčením a česáním.Chvíli před druhou hodinou jsem vyrazila co parku.Michal
tam ještě nebyl tak jsem se posadila na lavičku a pozorovala lidi okolo sebe.Seděl tam mladý zamilovaný pár a také
tam pobíhalo malé dítě se starším sourozencem.Čekala jsem asi 5minut než přišel Michal.Hned jak mě viděl,běžel za
mnou a začal mě líbat.Líbaly jsme se docela dlouho a když jsme přestaly,zeptal se mě co mi na to řekla maminka.
Svěřila jsem se mu,že mi to nejdřív nechtěla dovolit,ale když jsem jí všechno vysvětlila tak mě nakonec pustila.Michal
měl hroznou radost a já samozřejmě taky.Hned nato jsme mluvily o tom co se může stát a co ne.Řekla jsem mu,že mi
nevadí když se budeme milovat,ale že si musí dát pozor,protože pro mě to bude poprvé.Já věřím,že je rozumný a
bude se snažit mi ve všem vyhovět.Na všem jsme se domluvily a on mě ujistil,že se nemusím ničeho bát.Teď jsem byla
opravdu šťastnáa nemohla jsem se toho pátku dočkat ještě víc než předtím.Vrátila jsem se domů celá rozzářená a mamce
bylo určitě jasné proč.Takže se ani na nic neptala.
Další den byl čtvrtek a to jsem se vzbudila strašně brzo.I když se mi nechtělo,ale pomáhala jsem mamince s
obědem.Má totiž přijet babička s dědou.Kolem poledne se dostavily a opět mi přivezli spoudtu sladkostí a dobrot.
Moc jsem se na ně těšila,protože jsem je už dlouho neviděla.Všechno probíhalo dobře,až na to,že se táta,který byl
zase po dlouhé době s námi doma začal hádat s dědou.Samozřejmě kvůli politice.Nesnáším když se někdo z naší rodiny
hádá.Připadá mi to strašně ošklivé.Takže oběd proběhl,až na pár malých hádek v klidu.
Po obědě mi volala Sabina,jestli bych s ní nešla ven,že by si se mnou potřebovala promluvit.Odpověděla jsem,že na ní
nemám čas ani náladu a hlavně ať už mě nechá být.Naštvala se a položila mi telefon.
,,No a co?" řekla jsem si.
Nepotřebuju jí.Mám přece Michalaa to mi stačí.
Konečně nastal ten osudový den a já se začala pečlivě připravovat.Zabalila jsem si několik důležitých věcí a ve
smluvený čas jsem v parku čekala na Michala.Než jsem,ale vyrazila,musela jsem si vyslechnout maminčino kázání jak
se mám a nemám chovat.Vůbec mi to nevadilo,protože jsem věděla,že to myslí dobře.Po dlouhém kázání jsem tedy
vyrazila do parku čekat na Míšu.Zanedlouho přede mnou zastavila nádherná červená motorka a na ní seděl Michal.V ruce
držel krádnou modrou růži a usmíval se od ucha k uchcu.Vyzval mě,abych se posadila,předal mi růži,polívil mě a
vyrazily jsme.Bylo to strašně romantický.Já,Míša a nádherná krajina kolem nás.Cesta netrvala dlouho a my jsme už
slézali z motorky a začali vybalovat věci.Chata Veselívh stála u řeky kde nebylo ani živáčka a všude to vypadalo jako
v pohádce.Po společném vybalení věcí jsme se rozhodli pro romantickou procházku kolem řeky.Šli jsme bosí trávou
okolo chaty a byli jsme šíleně zamilovaní.Na Michalovi byla vidět netrpělivost,ale i já se těšila na večer na chatě.
Nastal večer a mezi námi panovalo silné napětí.Ani nevím jak se to všechno stalomale najednou jsem ucítila Michalův dech
na své tváři a okamžitě jsem si byla jistá že se to dnes stane.Michal se stále přibližoval blíž a blíž,až jsem ho cítila na
svém těle.Byl to neuvěřitelně krásný pocit a já si přála aby to nikdy neskončilo.Po nějaké chvíli jsme se začali líbat a
oba jsme se navzájem začali svlékat.Pak se to stalo.Byl to ten nejúžasnější zážitek mého života a doufám že ne
poslední.Oba jsme leželi cedle sebe a byli šťastní,nedokážu si svůj život bez Michala představit.
Tohle byla ta nejlepší noc v mém životě a zbylé dvě byli úplně stejné.
Nakonec přišla neděle a my museli odjet.Ani jednomu se nechtělo,ale nemohli jsme nic dělat.Odpoledne jsme už začali
balit.Než jsme vyrazily zpět k domovu,řekl mi,že jsem ta nejbáječnější holka jakou kdy potkal a já se začala
červenat.Potom mě políbil a vyjeli jsme.
Chvíli nato jsem uviděla na silnici strom,ale Míša si ho nevšiml.Nevím jak se tam vzal,ale prostě tam byl.Viděla jsem
jak se řítíme pořád blíž a pak už jen tmu.Stačila jsem zakřičet :,,Míšo pozor strom!" ale to už nám nic nemohlo
pomoci.Viděla jsem tmu a co bylo potom si nepamatuji.Probudila jsem se až v nemocnici.
Sháněla jsem se po Michalovi,aleu mé postele stála jen maminka.Zeptala jsem se co se stalo.
,,Narazili jste do stromu." řekla mi.
,,Co se stalo Honzovi?A co je mě?" ptala jsem se naléhavě.
,,Ty máš něco s páteří a budeš po zbatek svého života na vozíku." rozbrečela se maminka.
,,A co Honza?" zajímalo mě.
,,Honza?Honza je mrtvý.Nepřežil to." odpověděla maminka skleslým hlasem a nepřestávala plakat.
,,Cože?To snad neni možný!To ne!To se nemůže stát!" vzlykala jsem do nemocničního polštáře.
Maminka se mě snažila uklidnit,ale mé city bvyli silnější.V jedné vteřině se mi zhroutil celý svět!
Chvíli po obědě přišla do pokoje Karin a řeklami že mám telefon.Byla to Sabina.Všechno už věděla a slíbila mi že mi bude
se vším pomáhát.Od té chvíle jsme byly znova nejlepší kamarádky,ale stejně jsem neměla radost.Ztratila jsem mého
milovaného Michala a nic mi ho nedokáže nahradit!
Hned jak jsem to dořekla,ronila jsem krokodýlí slzy.Sabina se mě snažila utěšit,ale moc se jí to nedařilo.Cestou domů
se mnou nic nebylo.Pořád jsem přemýšlela jak Michala najít.Když jsme šli okolo parku,nejednou jsem ze zády uslyšela:
,,Ahoj Ivčo!"
Otočila jsem se a uviděla Michala.
,,Míšo kde se tady bereš?" zeptala jsem se.
,,Viděl jsem tě jít předtím do nemocnice a chtěl jsem aby si měla překvapení až půjdeš domů." vysvětlil mi.
Když dokončil své dlouhosáhlé vysvětlení,konečně jsem se mu mohla vrhnout kolem krku.Dlouhou dobu jsme se od sebe
nemohli odtrhnouz.Na Sabině bylo vidět,že jí to moc nebaví tak sem si domluvla rande a šli jsme domů.Cestou jsem
Sabině vyprávěla,co všechno mi Michal říkal.Když jsem byla v tom nejlepším,odtrhla se ode mě se slovy,že už jí
nebaví pořád poslouchat ty moje románky a odešla.Chvíli jsem jí pozorovala a čekala jsem kam půjde.Šla za
největší drbnou mé bývalé školy a vypadalo to,že se dobře baví.To mě docela naštvalo,ale obzvlášť mě mrzelo to
co řekla o mém vyprávění.Ale to mi připadalo jako maličkost Od té doby co mám Michala mi vlastně všechno připadá
jako maličkost.Hned jak jsem otevřela dveře od bytu,vykoukla na mě mamka a ptala se kde sem byla tak dlouho.
Vůbec se mi nechtělo vyprávět o Michalovi.Ne,že bych nechtěla,ale bála jsem se její reakce.Mamka,ale naléhala a
tak jsem jí všechno řekla.Její reakce byla asi taková:,,Už jsi na to dost stará ají ti bránit nebudu."
Byla jsem z toho tak trochu jak se říká ,,na větvi," ale byla jsem moc ráda.Potom se mě také zeptala jestli k nám
někdy nepřijde.Na to jsem jí řekla,že je ještě brzo,ale někdy dýl až bude Michal chít jí ho určitě ukážu.Po
příjemném rozhovoru s maminkou jsem usedla do křela ve svém pokoji a přemýšlela co si vezmu na sebe až půjdeme
večer s Míšou do kina.Koukám do zdi a přemýšlím co se tam tak asi bude dít.Najednou se otevřou dveře a v nich stojí
mamka a drží něco za zády.než něco stačím říct maminka řekně,že má pro mě překvapení.|Nedočkavě se zeptám proč
a co?
,,Měla jsi včera narozeniny a já ti to včera zapoměla dát." odpověděla mi suše.
,,Tak už mi to ukaž,nemůžu se dočkat." naléhám.
Zpoza zad vatáhla krásné černé plesové sexy šaty a černé lodičky.Zeptala jsem se na co si myslí že teď asi budou
když nemůžu tancovat.Řekla,že jdu přece na rande s Michalem.Tahle odpověď mě překvapila,ale zároveň i potěšila.
Objali jsme se a maminka mi říkala jak moc mě má ráda.Celé odpoledne jsem stála před zrcadlem a zkoušela oblečení,
líčení a všechno možné.Znáte to,když se chcete líbit,musíte stát alespon hodinu předtím u zrcedla.Vím očem mluvím,
znám to z vlastní zkušenosti.jak tak postávám u zrcadla,uslyším hlasy z kuchyně.Nejdřív jsem si myslela,že je to
nějaká mamčina kamarádka,ale když do pokoje vešel táta s červenými plesovými šaty,myslela jsem ,že snad omdlím.
,,Tak co marode?Jak se máš?" byla tátova první otázka.
,,Žebra a hlava dobrý." řekla jsem teď už s dobrou náladou.Táta byl na mě moc milý,ale když řekl,že za 2 dny musí
znovu odjet,mě i mamince podstatně změnil náladu.Mamka byla naštvaná,ale já jsem si vzpoměla na Michala a hned mi
bylo líp.Jakmile táta uviděl spoustu oblečení a líčení po celém pokoji,zeptal se mě kam se chystám.Než jsem stačila
něco říct,maminka mzavedla tátu do kuchyně a tam mu všechno vysvětlila.Alespoň mě ušetřila dalšího vysvětlování.Hned
potom co rodiče odešli jsem se snažila dostat do parku.Michal už tam na mě čekal a když mě viděl pajdat v takových
šatech,začal se smát.Kdyř jsem k němu přišla a viděla jak se směje,musela jsem taky.Smáli jsme se tak,až se na nás
lidé otáčeli,ale nám to bylo jedno.Hlavně že jsme spolu.Hned jak jsme přestali,šli jsme do kina.Už ani nevím co dávali,
ale bylo to určitě super.Film skončil,ale nám se od sebe ještě nechtělo.Tak jsme sedli na laviščku a povídali si.Líbali se
a Michal mi říkal,že jsem ta nejlepší holka kterou kdy potkal.Seděli jsme tam snad 2 hodiny až se mi začalo chtít
spát.Tak mě Michal doprovodil domů a já byla ta nejšťastnější holka na světě.Další dva měsíce jsme se pořás scházeli
a já už pomýšlela na to,ukázet ho mamce.Navrhla jsem mu to zrovna když jsme seděli c ukrárně.Hodinu nato jsme už
stáli před našimi dveřmi.Maminka otevřela a pozvala nás dál.Michal si s maminkou dobře rozuměli a to mě potěšilo.
Doma bylo navařeno,napečeno a my se nacpali k prasknutí.Když jsme odešli a já šla Michala vyprovodit domů,řekl mi,
že mám moc milou mámu a také že by si přál kdybych se já seznámila s jeho rodinou.Takže druhý den mě čekala
návštěva Michalovi rodiny.Jeho rodiče jsou strašně milí a sestra Denisa taky.Je stejně stará jako já a ukázalo se,že
chodila na stejnou základní školu jako já.
,,Uf!" oddechla jsem si a práskla sebou na postel,celý zbytek večera a noci jsem si v hlavě stále přemítala co se všechno
stalo.
Měla jsem krásný pocit a doufám že ho ještě dlouho budu mít.
Ráno jsem otevřela oči a podívala se na hodiny.Bylo deset a já ještě nemusela vstávat.Jsou totiž ještě
prázdniny!Vůbec se mi nechtělo z postele,ale když na mě maminka zavolala,že za dveřmi sojí Michal,vypálila jsem z postele
jako namydlený blesk.Snažila jsem se co nejrychleji vyhrabat z pokoje a být už s Míšou.Podařilo se mi to za 5minut,když
už jsem si byla jistá,že vypadám neodolatelně.Vylétla jsem ze dveří a vrhla se na Michala.Ten mě začal líbat a zašeptal
mi do ucha:,,Mám pro tebe překvapení."
Hned jsem to musela vědět a tak jsem ho zatáhla do pokoje.Nejdříve mi to nechtěl prozradit,ale po mém neustálém
přemlouvání mi navrhla společný víkend u nich na chatě.Nejprve jsem byla zaskočená,ale když se mnou začal třást,
vypadlo ze mě:,,Proč ne?"
Největší problém,ale byla máma.
,,Nevím jestli mě pustí." řekla jsem posmutněle.
Michal měl dobrou náladu a okamžitě začal vyprávět vtip a oba jsme se začali strašně řehtat.Když nás omrzelo se smát,
začali jsmeřešit jak to mám mamince vysvětlit.Michal navrhl abych řekla že pojedu k Sabině,ale já nechtěla lhát.
Žádná další věc nás nenapadlaa tak jsem řekla Michalovi aby šel domů a že se zítra sejdeme v parku.Michal odešel
a já šla za mamkou na večeři.Usilovně jsem přemýšlela jak jí to oznámím,ale jelikož neumím předstírat,poznala že mě
něco trápí.
,,Ivčo nechceš mi něco říct?" zeptala se.
To už jsem nevydržela a oznámila jsem jí,že bych chtěla jet s Míšou na chatu.
,,To vůbec nepřipadá v úvahu!Jak tě něco takového mohlo napadnout?Říkám určitě ne!" řekla odhodlaně.
,,Já to tušila!Nevím proč mi nevěříš.Vždycky říkáš jak mi věříš a teď mě nechceš pustit!" opáčila jsem.
Pokusila jsem se ještě zeptat proč,ale nic jsem si od toho neslibovala.Její odpověď byla klasická:,,Protože!"řekla.
Dál už jsem radši nic neříkala a odešla do pokoje.Ještě dlouhou dobu jsem přemýšlela co bych měla udělat aby máma
svě rozhodnutí změnila.Jak si tak přemýšlím,slyším jak někdo vešel do pokoje.Byla to máma.Přišla si se mnou
popovídat o tom proč mě nechce pustit.
,,Ivanko,já mám strach,že se ti může stát něco co nechceš."řekne tiše a čeká na mojí reakci.
,,Myslíš něco jako SEX?" zeptám se.
,,Přesně tohle myslím." opáčí okamžitě.
,,Mě by to,ale nevadilo.Michal ví co může a co nesmí." odpověděla jsem jí s obrovským klidem a ve skrytu duše doufám,
že mi to dovolí.
Stal se zázrak!Mamka mi to dovolila.Myslím,že jsem jí přesvědčila tím,že sem jí řekla,že jsme se o tom s Míšou
bavily.
Hurá!Už se těším na zítřek,až všechno povím Michalovi.Po tomto rozhovoru jsem byla vysílená,tak jsem sebou plácla
na postel a přemýšlela co všechno se stane na chatě.
Další den už jsem se nemohla dočkat odpoledne,ale protože jsem dlouho vstávala,netrvalo to čekání tak dlouho.
Po vydatném maminčině obědě jsem se pomalu začala připravovat na odpoledne.Když se někám chystám,dokážu strávit
třeba i dvě hodiny vybíráním oblečení,líčením a česáním.Chvíli před druhou hodinou jsem vyrazila co parku.Michal
tam ještě nebyl tak jsem se posadila na lavičku a pozorovala lidi okolo sebe.Seděl tam mladý zamilovaný pár a také
tam pobíhalo malé dítě se starším sourozencem.Čekala jsem asi 5minut než přišel Michal.Hned jak mě viděl,běžel za
mnou a začal mě líbat.Líbaly jsme se docela dlouho a když jsme přestaly,zeptal se mě co mi na to řekla maminka.
Svěřila jsem se mu,že mi to nejdřív nechtěla dovolit,ale když jsem jí všechno vysvětlila tak mě nakonec pustila.Michal
měl hroznou radost a já samozřejmě taky.Hned nato jsme mluvily o tom co se může stát a co ne.Řekla jsem mu,že mi
nevadí když se budeme milovat,ale že si musí dát pozor,protože pro mě to bude poprvé.Já věřím,že je rozumný a
bude se snažit mi ve všem vyhovět.Na všem jsme se domluvily a on mě ujistil,že se nemusím ničeho bát.Teď jsem byla
opravdu šťastnáa nemohla jsem se toho pátku dočkat ještě víc než předtím.Vrátila jsem se domů celá rozzářená a mamce
bylo určitě jasné proč.Takže se ani na nic neptala.
Další den byl čtvrtek a to jsem se vzbudila strašně brzo.I když se mi nechtělo,ale pomáhala jsem mamince s
obědem.Má totiž přijet babička s dědou.Kolem poledne se dostavily a opět mi přivezli spoudtu sladkostí a dobrot.
Moc jsem se na ně těšila,protože jsem je už dlouho neviděla.Všechno probíhalo dobře,až na to,že se táta,který byl
zase po dlouhé době s námi doma začal hádat s dědou.Samozřejmě kvůli politice.Nesnáším když se někdo z naší rodiny
hádá.Připadá mi to strašně ošklivé.Takže oběd proběhl,až na pár malých hádek v klidu.
Po obědě mi volala Sabina,jestli bych s ní nešla ven,že by si se mnou potřebovala promluvit.Odpověděla jsem,že na ní
nemám čas ani náladu a hlavně ať už mě nechá být.Naštvala se a položila mi telefon.
,,No a co?" řekla jsem si.
Nepotřebuju jí.Mám přece Michalaa to mi stačí.
Konečně nastal ten osudový den a já se začala pečlivě připravovat.Zabalila jsem si několik důležitých věcí a ve
smluvený čas jsem v parku čekala na Michala.Než jsem,ale vyrazila,musela jsem si vyslechnout maminčino kázání jak
se mám a nemám chovat.Vůbec mi to nevadilo,protože jsem věděla,že to myslí dobře.Po dlouhém kázání jsem tedy
vyrazila do parku čekat na Míšu.Zanedlouho přede mnou zastavila nádherná červená motorka a na ní seděl Michal.V ruce
držel krádnou modrou růži a usmíval se od ucha k uchcu.Vyzval mě,abych se posadila,předal mi růži,polívil mě a
vyrazily jsme.Bylo to strašně romantický.Já,Míša a nádherná krajina kolem nás.Cesta netrvala dlouho a my jsme už
slézali z motorky a začali vybalovat věci.Chata Veselívh stála u řeky kde nebylo ani živáčka a všude to vypadalo jako
v pohádce.Po společném vybalení věcí jsme se rozhodli pro romantickou procházku kolem řeky.Šli jsme bosí trávou
okolo chaty a byli jsme šíleně zamilovaní.Na Michalovi byla vidět netrpělivost,ale i já se těšila na večer na chatě.
Nastal večer a mezi námi panovalo silné napětí.Ani nevím jak se to všechno stalomale najednou jsem ucítila Michalův dech
na své tváři a okamžitě jsem si byla jistá že se to dnes stane.Michal se stále přibližoval blíž a blíž,až jsem ho cítila na
svém těle.Byl to neuvěřitelně krásný pocit a já si přála aby to nikdy neskončilo.Po nějaké chvíli jsme se začali líbat a
oba jsme se navzájem začali svlékat.Pak se to stalo.Byl to ten nejúžasnější zážitek mého života a doufám že ne
poslední.Oba jsme leželi cedle sebe a byli šťastní,nedokážu si svůj život bez Michala představit.
Tohle byla ta nejlepší noc v mém životě a zbylé dvě byli úplně stejné.
Nakonec přišla neděle a my museli odjet.Ani jednomu se nechtělo,ale nemohli jsme nic dělat.Odpoledne jsme už začali
balit.Než jsme vyrazily zpět k domovu,řekl mi,že jsem ta nejbáječnější holka jakou kdy potkal a já se začala
červenat.Potom mě políbil a vyjeli jsme.
Chvíli nato jsem uviděla na silnici strom,ale Míša si ho nevšiml.Nevím jak se tam vzal,ale prostě tam byl.Viděla jsem
jak se řítíme pořád blíž a pak už jen tmu.Stačila jsem zakřičet :,,Míšo pozor strom!" ale to už nám nic nemohlo
pomoci.Viděla jsem tmu a co bylo potom si nepamatuji.Probudila jsem se až v nemocnici.
Sháněla jsem se po Michalovi,aleu mé postele stála jen maminka.Zeptala jsem se co se stalo.
,,Narazili jste do stromu." řekla mi.
,,Co se stalo Honzovi?A co je mě?" ptala jsem se naléhavě.
,,Ty máš něco s páteří a budeš po zbatek svého života na vozíku." rozbrečela se maminka.
,,A co Honza?" zajímalo mě.
,,Honza?Honza je mrtvý.Nepřežil to." odpověděla maminka skleslým hlasem a nepřestávala plakat.
,,Cože?To snad neni možný!To ne!To se nemůže stát!" vzlykala jsem do nemocničního polštáře.
Maminka se mě snažila uklidnit,ale mé city bvyli silnější.V jedné vteřině se mi zhroutil celý svět!
Chvíli po obědě přišla do pokoje Karin a řeklami že mám telefon.Byla to Sabina.Všechno už věděla a slíbila mi že mi bude
se vším pomáhát.Od té chvíle jsme byly znova nejlepší kamarádky,ale stejně jsem neměla radost.Ztratila jsem mého
milovaného Michala a nic mi ho nedokáže nahradit!